Výběrový poznávací zájezd
CERN 2007

(Česko – Německo – Švýcarsko – Francie)

 

Alpy

 

Zájezd za technickými a přírodními
krásami Evropy

CERN Tento zájezd proběhl koncem září roku 2007. Zúčastnili se ho nejen studenti současní, ale i pár bývalých posluchačů - zájemců o fyzikální poznání. Mezi nimi byl i Ondra Píša, redaktor Českého rozhlasu, který zájezdu využil k napsání zajímavé reportáže o CERNu. Tato reportáž (ve které hovořil i RNDr. Jiří Dolejší, jeden z našich odborníků na elementární částice a zanícený popularizátor vědy) a následný rozhovor Ondřeje s prof. Gottwaldem byly odvysílány na Radiu Wave 25.10. v pořadu Rentgen. Tomáš Novák (posluchač sexty a předseda Studentské rady) napsal o tomto zájezdu do školního časopisu Špit článek s názvem CERN – výběrový zájez.

Tam, kde se rodí částice

CERN Vyvrcholením opravdu bohatého programu zájezdu byla návštěva laboratoře pro výzkum elementárních částic ve Švýcarsku poblíž Ženevy (CERN). Na tento vrchol naší cesty se všichni pochopitelně nejvíce těšili. Účastníky zájezdu udržoval v napětí pan profesor Gottwald svými nadšenými promluvami a filmy o částicích, které (nemajíce pasu) obrovskými rychlostmi cestují (resp. cestovaly a od roku 2008 s ještě větší energií cestovat budou) mezi Švýcarskem a Francií v tunelu dlouhém 27 km a umístěném 100 m pod zemí. Částice (v budoucnu protony a antiprotony, které patří do rodiny tzv. hadronů), putující ve shlucích, se v určitých místech okruhu sráží. Z těchto srážek se pak rodí částice nové, někdy dosti exotické, které nám mohou odpovědět na palčivé otázky o struktuře hmoty a potvrdit (nebo vyvrátit) naše teorie. CERN

Tunel obrovského urychlovače (LHC– Large Hadron Collider) připomíná tunel metra a jeho neuralgické body, místa srážek urychlených částic, pak spíše malé továrny, jejichž srdcem je obrovský detektor velikosti několikapatrového domu. A právě dva z těchto fascinujících detektorů jsme navštívili (dopoledne CMS a odpoledne DELPHILHCb). 29. 9. jsme se po návštěvě recepce začali v půl deváté přednáškou nořit do světa částic, navštívili expozici Mikrokosmos, již zmíněné detektory; posilnili se párky z Prahy a vnutili se na prohlídku již historických detekčních zařízení… Při odjezdu z mekky moderní vědy jsme se ještě pokochali pohledem na štít Mont Blancu, ozářený zapadajícím sluncem.

CERNSobota byla tedy opravdovým vrcholem našeho zájezdu, ale i předcházející dny byly zajímavé, bohužel však ne ozářené sluncem, ale notně zalévané deštíkem – nejen štěstěny. I proto jsme zhusta navštěvovali muzea, chrámy, obchodní domy…

 

Ale vezměme to pěkně chronologicky...

Den první - Příbram, Kleť

Důl Anna Vše začalo odjezdem od školy 25. 9 .2007 kolem osmé hodiny. Naše první cesta směřovala do Příbrami. Tam jsme se rozdělili do několika skupin a fázově posunuti o x stupňů jsme rotovali po jednotlivých expozicích: důl Anna z roku 1789 (kam jsme dojeli vláčkem), parní těžní stroj dolu Anna, vodní patro – „Wasserlauf“. V tu chvíli bylo ještě pěkné počasí. Potom se však nad našimi hlavami začala stahovat mračna. A nejen se stahovat. Začala ronit krokodýlí slzy. My však vyrazili vstříc novým zážitkům…

Při jízdě sedačkovou lanovkou z Krasetína na Kleť se snad nejen z nebe hrnuly proudy vody. Přírodní úkaz, jehož jsme byli přímými účastníky, už nebylo možno nazvat ani deštěm. Hvězdárna Kleť Celí promrzlí jsme se dopotáceli do restauračního zařízení, kde pan profesor pozval účastníky zájezdu na hrnek horkého čaje. Středu místnosti dominoval sálající krb; někteří se sušili na záchodcích pod mohutným fukarem po vzoru Mr. Beana. Po skončení tepelné výměny jsme se vydali na prohlídku hvězdárny, kde nás přijali se skrývaným obdivem k naší statečnosti a neskrývaným nadšením ze své výzkumné práce. V průběhu prohlídky přestalo pršet, a tak jsme se mohli s chutí vydat pěšky z Kletě dolů k našemu autobusu. Cesta byla mokrá, místy mokřejší, ale nebe k nám bylo milostivé…

Železná Ruda Následně se naše cesta již ubírala k místu, kde jsme měli složit hlavy. To byla Železná Ruda, kde nás netrpělivě čekala nerudná paní vedoucí v jídelně u fontánky a rybníčku s japonskými kapříky. Předložila nám místo slibované svíčkové moravského vrabce a bedlivě sledovala, zda některá nevychovaná individua nepřekročí přidělenou dávku knedlíků: „To snad není možný! To jsem ještě nezažila! To pochopěj i páťáci! Voni si třeba vemou i pět knedlíků najednou! Kde si myslej že sou?“ Formule Ráno jsme si museli dát pořádný pozor, abychom nepřesáhli předepsané dávky, a na všechny se dostalo. Inu, na přídělový systém rohlíků již nikdo z nás není zvyklý – v Železné Rudě je situace zřejmě jiná. Nedivme se, peníze asi vyplýtvali na neonová osvětlení svých hotýlků a daně sexuálních pracovnic, které se musí prodávat chtivým zahraničním turistům…

Den druhý - Mnichov

Po brzké snídani jsme se vydali na cestu do Mnichova, abychom se pokochali technickými zázraky v Německém technickém muzeu. Pobyli jsme tam až do zavření, a i to bylo málo. Před námi se otvíraly stále nové a nové expozice a předváděčky…

Ale to již nastal čas na prohlídku Mnichova. Byl to okamžik, kdy se vedení chopila naše průvodkyně, která nás, seč mohla, seznamovala s všelikými zajímavostmi v průběhu celé cesty. Protože stále pršelo a rtuť teploměru klesala, zatímco rychlost svěžího větříku neustále rostla, naše prohlídka byla prošpikována množstvím rozchodů v místech, kde jsme se trochu mohli ohřát. I studený chrám je při větru a dešti opravdu teplým místem. Vyhrál však obchodní dům, kde bylo asi nejpříjemněji. Po návratu do autobusu nastal čas zaplnění našich žaludků lahodným pražským párkem a doplnění informací o CERNu a elementárních částicích v podání profesora Gottwalda za doprovodu několika tematických filmů. A pak již vzhůru do Švýcarska…

Den třetí - Ženeva

Geneve

Šedivé ráno nás zastihlo na březích Ženevského jezera. Z těžkých mraků začínalo pršet. Inu nic překvapivého. Toto počasí nás provázelo na každém kroku, ale náladu nám nepokazilo. Před námi ležela skvostná Ženeva, která nás vítala majestátnými vlajkami na mostě Mont Blanc. Zaparkovali jsme na tradičním parkovišti v blízkosti vodotrysku a vydali se na prohlídku města. Cestou do Muzea přírodních věd jsme se stavili v pravoslavném chrámu, kde právě začala bohoslužba, které pohltila některé z našich dam. Ty uvízly v zástupu do zlatých rouch oděných popů vítajících příchozí. Zvony hlaholily do všech stran a chrám nikoho nevyvrhoval, pouze pohlcoval. Vše se ale nakonec vyřešilo k všeobecné spokojenosti.

CERN V plném počtu jsme konečně dorazili do muzea, kde jsme mezi tygry, lvy, šakaly, žirafami, hady, rybami, tučňáky… strávili hodnou dobu. Posilnili jsme se v místní restauraci, vyfotili před obrazy Alp, prohlédli fosforeskující kameny a vyběhli do kvazislunečného odpoledne. Přízně počasí jsme využili k prohlídce města.

GeneveZastavili jsme se také v parku před univerzitou a zahráli si šachy a dámu na obrovských šachovnicích, poseděli na nejdelší lavičce světa, poklonili se památce zakladatelů reformace, jakož i zakladatele Červeného kříže, navštívili Muzeum staré Ženevy a pochopitelně majestátnou katedrálu. Při návratu k autobusu již tryskal vodotrysk; při pohledu od mostu Mont Blanc jej ovíjela duha…

Den čtvrtý - vysokohorská turistika

Chamonix

Navzdory tradičnímu počasí, jsme se následujícího dne vydali do Chamomix. „Určitě prorazíme peřinou mraků a spatříme majestátný Mont Blanc!“ hřímal profesor Gottwald a dodával naději spíše sobě než ostatním.Cesta na Aiguille du Midi byla i v mracích úchvatná.

Postupně jsme se nořili do husté mlhy mraků, ze kterých intenzívně sněžilo. Kupodivu jsme se z mraků ne a ne vynořit. Na vrcholu nás obklopila třpytivě bílá tma. Vyfotili jsme se před (podle mapy tušeným) štítem nejvyšší hory Evropy, ohřáli se v místní restauraci a provedli pár pokusů s PET lahvemi. Obyčejná minerálka se chová jako pravé šampaňské. Stopy některých pokusů se nesmazatelně vryly do stropu před tamními toaletami. PETlahev Změnu atmosférického tlaku však někteří účastníci pozorovali i na vlastním organismu – zkrátka jim bylo mizerně. Překonání výškového rozdílu 2,5 km v tak krátkém čase není žádná legrace a zaběhat si v řídkém vzduchu je také zážitek. Prostě to stálo za to! A navíc, kdyby svítilo slunce, jistě bychom se spálili! To se bezpochyby přihodilo návštěvníkům následujícího dne. Ale to jsme Mont Blanc pozorovali z bezpečné vzdálenosti v CERNu. Po návratu jsme si prohlédli deštivé Chamomix a pak se vydali zpět do Švýcarska do Bouveret. Cestou jsme se kochali výhledy na Alpy – ne všude bylo ošklivo, tu a tam i slunce vysvitlo, a opět se nám zjevila duha, krásný oblouk v blízkosti větrné elektrárny… V Bouveret nás čekala projížďka na malých vláčcích mezi malými domečky, mosty, kostelíky a uličkami… Byli jsme svědky vypouštění páry z lokomotivy při vjezdu do depa. Bouveret Návrat přes lázeňská městečka na jižní straně Ženevského jezera utekl jako voda a nás čekaly naše „apartmány“ v F1. Dorazili jsme těsně před desátou, a tak došlo k prodloužení večerky. O tom však nebyli informováni ostatní spolubydlící, kteří pramálo sdíleli naše nadšení.

A pak již následovala slunečná sobota – již zmiňovaný vrchol zájezdu, exkurze v CERN, v místě, kde se tvoří dějiny vědy.

A my byli při tom!!!

Některé zajímavé odkazy

Některé zajímavé pořady ČT a ČRo